Proč lidé (ne)nastoupí do firmy? (2. díl)

V druhém díle seriálu proč lidé (ne)nastoupí do firmy se podíváme na příběh slečny (jméno na žádost autorky neuvádíme), jež v Etneteře také nakonec neskončila a proč tomu tak bylo. Berte ho také jako pozvánku a připomínku zítřejšího Příběhování v HUBu.

Jak jsem nakonec nenastoupila do Etnetery

Je to příběh plný dobrodružství, který, bohužel, sňatkem s Et Neterou nekončí.

Poprvé jsem začala s Etneterou koketovat v době, kdy jsem dopisovala diplomovou práci na vysoké škole. V té době jsem pracovala na poloviční úvazek v oblasti vývoje webu, avšak docházelo k většímu propouštění zaměstnanců, které se nevyhnulo ani mně, a tak jsem byla nucena popřemýšlet, co dál.

Začala jsem tedy vyhledávat nové pracovní nabídky. Procházela jsem pracovní portály, vzala na pomoc strejdu Google. Ten mi nakonec pomohl najít Etneteru. Neváhala jsem ji kontaktovat. Přišla mi však odpověď, že momentálně do svého týmu nikoho nepotřebují. Tak jsem zkoušela štěstí dál.

Absolvovala jsem pár pohovorů, jedno místo se i pro mě našlo, ale nakonec jsem usoudila, že lokalita z dopravních důvodů není dobrá a koneckonců - měla jsem tři měsíce do odevzdání diplomky - zvítězil zdravý rozum soustředit se pouze na školu a v řádném termínu ji dokončit.

Uběhl asi další měsíc, možná i dva, a Etnetera si na mě vzpomněla. Nicméně já, rozhodnutá býti věrná ještě chvilku pouze a jenom studiu, jsem Etneteru odmítla. A čas plynul dál.

Bylo před Vánoci, odevzdala jsem diplomovou práci, dopřála si chvilku odpočinku a polehounku jsem začala přemýšlet, co po škole. Po Novém roce jsem se vrhla do hledání práce naplno - mezi učením jsem odpovídala na inzeráty, chodila na pohovory. A tentokráte já jsem si opět vzpomněla na Etneteru. A konečně to klaplo. Pozvali si mě na pohovor.

Celý týden byl náročný. Pracovních pohovorů bylo několik, do toho blížící se státnice. Etnetera byla na řadě až úplně jako poslední v tom kolotoči.

Byla jsem plna očekávání. Tak dlouho jsme spolu koketovali, jak tohle asi dopadne?

Přišla jsem do domu. Zapomněla jsem se hned na chodbě u mapy, která popisovala cestu k recepci a se zájmem ji četla. Tady bude asi sranda. Pak jsem přišla na recepci a chvíli čekala, až se mě někdo ujme. Kolem mě procházela neustále nějaká parta dobře naladěných lidí. Oproti všem ostatním firmám, kde jsem byla, tady bylo hodně živo.

Pak byl na řadě samotný pohovor. Byli jsme ve třech. Já, jeden pán z HR a jeden z vývoje. Během pohovoru vládla dobrá atmosféra, musím říct, že jsem se cítila příjemně. Občas si mě z něčeho vyzkoušeli, ale netrápili mě žádnými testy. Odcházela jsem s dobrým pocitem a netrpělivě čekala, co bude příští týden. Bude mě někdo chtít?

A pak to přišlo. Chtěli mě. Nejen Etnetera, ale i další dva.

Co s tím? Škoda, že se nemůžu rozmnožit. Prostě někomu musím říct ne. Všechny nabídky se mi líbily. Všechny firmy byly na dobré lokalitě, všechny nabízely dobré pracovní podmínky a především přátelské prostředí.

Tak kam se teď upíšu?

Důležitá pro mě byla možnost vzdělávat se, učit se. Což mi bylo nabídnuto všude. Co nakonec rozhodlo, byla možnost využití cizích jazyků. Je skvělé, že Etnetera jako benefit nabízí jazykové kurzy, ale škoda, že je to "jen" česká firma. Chtěla jsem využívat denně minimálně angličtinu, pokud možno i němčinu, a to mi nabídli někde jinde.

Na Etneteru jsem nezanevřela - proto také zde přispívám. Zároveň ale nelituji svého rozhodnutí, protože jsem v současném zaměstnání spokojena.

Článek obsahuje 9 komentářů

  • gp

    1
    Do Et Netery me nevzali protoze jsem neprosel testem kompatiblity. Na dotaz jaky film mam rad jsem odpovedel "Invaze Barbaru", tim padem jsem zapusobil jako naprosty primitiv. (Nazev toho filmu je naprosto zavadejici.) Dobre si to pamatuju protoze to byl ten rok jediny pohovor ktery jsem nevyhral.

    Jak to dopadlo:
    Film Invaze Barbaru pozdeji vyhral Oskara v kategorii zahranicnich filmu a porazil ceske Zelary.
    Ja jsem prijal skvelou praci ktera totalne zmenila muj zivot.
    Invaze Barbaru zustala v mych TOP 10 filmech.

    http://www.csfd.cz/film/103453-invaze-barbaru/
  • nahodny kolemjdouci

    2
    gp: a z ceho usuzujete, ze jste byl neprijat na zaklade odpovedi na tuto otazku?
  • Josef

    3
    Pohovory se daji vyhrat ? :-P
  • mx

    4
    a todlencto je jako co? pokus o PR pres java.cz? WTF?
  • Lukáš Voborský

    5
    @mx Považujeme téma příběhů a důvodů proč lidé nenastoupí do firmy za všeobecně neodkrývané, nediskutované, nepublikované a přitom natolik zajímavé, že jsme se rozhodli se o něj z pohledu Etnetery podělit.

    Přirozeně nemůžeme přinášet příběhy i z jiných firem a od ostatních lidí, pokud se o ně sami nebudou chtít podělit, čímž se téma může zdát poněkud jednostranné. Nicméně právě od toho, aby své zkušenosti a příběhy přednesli i ostatní firmy a lidé, bylo včerejší Příběhování, kde bylo téma probráno ze všech možných úhlů.
  • Zorro

    6
    Teda _takhle_ otravne dlouhy a vcelku i zbytecny clanek jsem uz dlouho necet! Vzdyt by se to dalo rict dvema vetama!
  • Lukáš Voborský

    7
    @Zorro To by jistě říci šlo. Mohli bychom se pokusit i o vytvoření nějaké statistiky typu nejčastějších důvodů nenastoupení, jejich korelaci s věkem, pohlavím apod., ale jelikož je důvod odřeknutí nabídky pro mnoho lidí tak citlivé téma, že by získané výsledky byly buď zkreslené neupřímnými odpověďmi, nebo spíše ovlivněné nedostatečně vypovídajícím statistickým vzorkem, přistoupili jsme raději ke zveřejnění životních příběhů těch, kteří se o ně chtěli podělit.

    Myslíme si, že je přínosnější přinést vývoj názoru jednotlivce od prvního kontaktu s Etneterou až po konečné rozhodnutí, než pouhé zveřejnění "Osoba č. 1 odmítla naší nabídku kvůli vzdálenosti od svého bydliště".
  • Radovana

    8
    Celkom zaujímavý článok. Profesionálnejšie by však pôsobilo, keby ste neuviedli názov firmy, stačilo by povedať napr. česká IT firma s počtom zamestnancov 20-30. Na výpovednej hodnote článku by to veľa neubralo. Bohužiaľ teraz článok pôsobí len ako skrytá reklama.
  • Lukáš Voborský

    9
    @Radovana Chtěli jsme primárně přinést příběhy lidí, kteří nenastoupili k nám a rozsáhlejší studie "proč lidé nenastoupí" přes celý trh přenechat lidem jako Riki Fridrich @fczbkk.

    Za této situace (kdy jsme povzbuzovali oslovené lidi k tomu aby se podepsali) nám přišlo vhodné příběhy neanonymizovat v maximální možné míře.

    Jako skrytou reklamu to nevnímáme, jelikož, jak z dosavadních příběhů vyplývá, i přes všechna pozitiva, která naše firma nabízí, stačil jeden poměrně přímočarý důvod, aby se člověk rozhodl nás odmítnout. Což bereme jednak jako důležitou zpětnou vazbu a v tomto kontextu i spíše jako reklamu konkurenci :)